Prohledat tento blog

úterý 12. března 2019

Je Squier dobrá volba? Novej nebo starej?


Je Squier dobrý jako Fender, když je štěstí na kus a smůla na ten druhej? Bavím se o baskytarách, hlavně, a desítkách let produkce. Tady se plácaj dohromady PB a JB, to je uplně jiná písnička. Takže hlavně PB. Precision bass. A taky místa produkce se melou v diskusích pátý přes devátý. Pokud o kytarách něco víte, a rozumíte oboru, budete mi rozumět. Jako prd. Pokud ne, tak se něco naučíte, jak to vidět.

   Nehledě na to, že SQ (Squier) PB (preclik) MIJ (japonky) jsou jiná liga, a tak to je mírně řečeno zavádějící. A ještě jsou vzácný Indický, to je většinou kombinace red cedar - ash v těle, maj i javorovej top, krky obyč, lituju že sem ji pod vlivem v záchvatu trudomyslnosti prodal. Ty sou fakt s nadprůměrnym potenciálem.  Bavíme se o zvuku, charakteru. A za pozornost stojí factory transition serie náběhů výroby z japonskejch dílů (Indonesie) taky. To sem si podržel - PB spec (Plus starý DiMarzia), a je skvělej. Současný Affi, VM z indonesie a pak CV z Číny jsou kolikrát opravdu na úrovni mexik, vzhledem k tomu, jak hrajou. To neni špatný. Ale nenechal sem si z nich nic. Přesto je vidím pozitivně.

  A nebo taky o moc hůř. To porovnání nálepkou mex na headstocku klame. Myslim tím současný obyč mexika. Ne skvělá (zase trefit, potenciál) mex topolovky z 92-93 který byly dílensky zpracovaný v Coroně. To jsou ty s C tenčim profiem. Bejvaj skvělý.

  Pokud se týká současnejch, je to na pováženou, ta adorace mex proti SQ. Myslim mex průměrný. Tak napůl zajímavý, produkční Fender masovku. Krky nynějších mexik jsou fakt slabý, nejen rezonančně, i vizuálně. To si všiměte. Za docela dobrý SQ považuju IC Standardy, Zejména 1Q (první kvartál) 2000. Dále 2002 a pak 2006. Tam ale hoří materiál krků. Vohejbaj se, u 2006. Na to pozor. Všechno sem měl minimálně jednou. Sesazení bas, jak se říká, moc nerozumim. Spíš hledim na zvuk na dospělym aparátu. Zda-li to hraje - či nehraje.

  Chtěl bych podotknout, že existuje SQ PB serie MIJ 91-94. Silver Series. Ta je pozoruhodná tim, že hraje, a taky tim, že je v ní taky jako materál těla v podstatě dřevotříska. MDF. Tedy ne baswood, jak se na SQ té doby patří. Ale jsou i z baswoodu. Nerozeznatelné. Nezáleží na tom.
   Mimochodem, z týhle serie je i nejdražší kytara všech dob, Harrisonův Squier strat, kterej měl teda Fender Custom snímače. Ohledně starší serie JV SQ není třeba v případě PB pochybovat, ty osmdesátkový kusy už lížou i 1K dolarů. Asi to hraje, neměl jsem tu čest. A kde budou za pět let: Nevim, hůř ale ne.

  Ještě chci říct, že na SQ je tady na web fórech hromada threadů, a tam jsou taky názory různý. Chtělo by to férově poadminovat a udělat nějakej společnej grupáč thread.  Ale to by to musel někdo udělat. Záleží na lecčem, rocích, místu, verzi. Ovšem nesporně Korea vyprodukovala masu klasickejch překližek s dobrejma krkama (pokud je někdo neserval) a to je v podstatě plywood fokus.
   To je typická vlastnost Korea PB osmdesátek a ranejch devadesátek. Mimo NAT (celoprůhledný lak) úprav těla, která byla ash a taky cca o dvacet procent dražší, v origo cenách. V osmdesátejch, devadesátejch. Takže u Korey je riziko špatný celolakovaný basy u Squiera nebývalý. To výrobu řídili jen ekonomové, a když je jediný kriterium cena, dostanete i v bordelu akorát tak volítanou kurvu. Ale preference lidský jsou pozoruhodný, a radost je osobní věc.

úterý 5. března 2019

Když viset, tak dobře


Litrfree Writer

Co je dneska slovo filosofie? No, jasně, nadávka. Stačí nestačit s argumenty a plivnout:  Nefilozofuj.

  To můžete povídat holubum, že to, co tady je, není následek anticko-římský civilizace. Včetně struktury hodnot. Zdravíme se, ctíme se, i když často hovadsky, a pořád řešíme to samý: Co je dobro. Že nejde hromada sněhu přemisťovat špinavou lopatou.

  Ale, vykrad sem dva papeže papeže, který z toho anticko-římství taky vznikli. A promíchal to. Názory na věc jsou. To je jistý, ty má i mumlající socnet trolik. I poslanec jakýhokoliv kalibru, co si myslí, že je víc než nic, jako my. Jako já. Jako ty. 

   Moderní filosofie opominula zaměřit své zkoumání na samo bytí. Schopnost člověka poznat pravdu. Tak jistěže, to nepřinese preference jako naslouchání davu. Dělat ozvěnu tupcum k mandátu stačí. Zpět k filosofii. Co to znamená?  To by totiž říkala, že dav je dav. A dobře mu tak. Možnosti jsou.  Filosofické zkoumání se ztratilo tekutých v píscích všeobecného skepticismu. Je lehčí zakázat, než vytvářet příležitost lidem k žití. 

   Vytváří se diktatura relativismu, který nic neuznává za definitivní.  Pro který je jedinou mírou vlastní já a jeho choutky. Supr. Máme jiné měřítko? Nabízí ho stejnými zbraněmi filosofie? No, asi jo. Potom ale ten člověk filosof čumí z davu jako kůl v plotě, a masy na něj pořvávají. Jde o zvyk, to ke hře patří od furt. Být filosofem beta samečci nedaj, i kdyby měli vosum doktorátů či zhulenej kubík ganji.  Je to pravda? 

   Pravda je taková, jak se soudí, nemůže být poznána. Tak to jsem fakt zažil, že jeden floutek řek: Nevím, necítím se být v dané problematice odborníkem, a pak mluvil deset minut, a skončil tím, že to je jeho názor.  Vyrazil mi dech tím, že nechal o své pravdě hlasovat. Jak teda na ni, na pravdu, na lidské bytí? Lze se k ní postupně přibližovat, ale jen po malých krůčcích. Neexistuje nastavení života na vzor pravda. Nebo jo? 

  O tom se moc nemluví, neznepokojovat stroj na peníze, masy pracujících. Bezva je, pokud jste znalý věci a fakt filosof, že revoluce poháněné nefilosofy prvně věší filosofy. Za něco takového, jako teď čtete.  A pak ve jménu rodin a dětí jednaj, co jiného. Co je na tom bezva, na tom věšení? No, smrtelný zařízení pro filosofy je nový, žádnej volítanej verk Bůh ví po kom, má to sledovanost, a choděj na to lidi.