Národní průmysl čůča

  Pořád jsou nějaké volby. Pořád jsou v řečech nějaká průmyslová odvětví, nebo moderně řečeno, projekty, které mají dosáhnout toho, že se bude něco vyrábět: lépe, radostněji, levněji, k domácím zdrojům šetrněji, nebo prostě se to bude vyrábět a basta. A pořád to lid krká, a nebo ne.

Aneb Bismarck a máta peprná

Narazil jsem na zhruba sto dvacet let starou myšlénku, jak podpořit zemědělce tuzemce, a utrácet domácí peníze za barákem. Fikaný. Teda, aspoň to ti borci tvrděj. A chcete-li to pobrat, bylo by fajn nahlížet do těch obrázků. Jestli u toho budete číst, a až do konce, tak jste zdolali náročnější rozsáhlejší text. To dneska dovedou tak tři procenta populace. Což je na červenou knihu místní civilizace. Víc procent fejsbůků má ňákou vejšku, což je zase na palici.

   Že to prospěje společnosti, městům, vesnicím, rodinám, a to znamená, že to dělaj pro děti. I kdyby byly bezvohledný jak bůčkař fundamentalista. Ona je trošku tady pořád nějaká volební kampaň, tak doufám, že to uplně nezapadne. Ty zaklínací nedotknutelna ulice. Je to zajímavé.

Podívejte se do minulosti, co se předkládalo masám, jak kampaň. Tak borůvková vína jsem už ochutnal, jelikož vykladači someliéři Pražákum říkají, že maj něco najít na jazyku na pozadí chutí, něco po lesním ovoci, po borůvkách a podobně. Tady by to byla stoprocentní  bombensichr borůvka, a o to lépe. Malá poznámka: Co se dává do borůvkových jogurtů těm dětem zaklínačů nechci za žádnou cenu vědět.

 

Prý vlivní lidé se poznají podle toho, že vlastní ve Francii vlastní restaurace. Cider, tak to jsem nečekal, že to je ve Francii taková pecka. Ale co, vím toho o Francii a jejich zvycích zhruba stejně jako Dis. jůtuber o trojčlence. To se ale může zlepšit.

  Ovšem, tohle je masáž, nařkout významného státníka nadevropského významu v kontextu historie té doby z etylismu, to je docela příkré. Leč známe to, když blbec neví co, tak o někom řekne -  že chlastá, a je to. A peckoidně. 

 

Využít to zároveň na argument na podporu domácího průmyslu, tomu se říká klobouk dolů. Třeba se toho někdo chytne. Povýšit náhražkovej toustovej chleba na páteř moravský kuchyně? To je prosím mistrovskej veletoč. Ale v minulosti se proměňovala voda ve víno, a dneska se systémem Copperfield proměňuje víno v prachy, a to jak známo zcela běžně. Na to musí bejt někdo bedna. To sedí, a katalyzátor dotací, to je alchymie.

 Hysop, angelika, kozatec. Někerý modely, co selský hřbeti pěstovali, ani neznám. Určitě domácí síly by domácí poptávku pokryly, to nepochybuju. Tehdy i dneska.

Trochu marketingu nasypat do omílačky kravin novinek na mimibazaru, a už to sviští po strništi. Pro hysop nebude kam plivnout. A slavný bájný Otakárek Hysopový se vrátí z vytržených listů čučebnic. Jenže, ono to pokračuje dál, co platilo tenkrát, je účinný i dneska.

 Je to dobrá vize. Když nic jiného, je pozoruhodná. Žádný průměr, žádný střední proud. Byla to doba pionýrů průmyslu. A vlastně i moderního zemědělství. Zvyšovala se produktivita, čili vejvar, a ne mzdy. 

Na ty si musíme napřed vydělat, jak vod šedý zóny salónních pravičáků devadesátek víme. Jinak tu budoucnost dětem prožereme. Ať si máknou taky, že jo, když sou tak chytrý. Děti se tehdy staraly o rodiče. Jo, dneska to jsou starý a opotřebovaný teroristi nadějný budoucnosti. Kategorie brzobezďák.

  Více sezónní provoz destilérek. Skvělé. Ve filmu Neuvěřitelná dobrodružství vojína Čonkina se říká, že jde jen o poměr. Cukr, hovna. A co chuť?  Pro to se nechlastá, chlastá se proto, aby se na vás zapomnělo. Jinej důvod nejni. 

  Jdeme do finiše, to znamená k tomu pálení ve více obdobích. Technicky to je asi možné, ovšem dneska by to asi neprošlo přes nejrůznější inspekce. A samotný burcující závěr, ten by dneska posloužil určitě taky. Schválně si načtěte obrázek, zase. 

  Bez dotací by to určitě nešlo. Někdy jde jenom o ně. Projekty, podnikatelský, na sucho, na mokro, na parlamentní hlasy, na nepěstování řepky, jako v hlavě dvacet dva. Raději zpátky k borůvkovému vínu.

  Docela bych to zase ochutnal. Teda, kocovina je z toho čůča prvoligová, až do asociálna. Funguje to. A rád bych viděl i ty lidi, co označujeme u nás za politiky, jak si připíjejí tím ciderem. Ten taky není totiž doopravdy špatný. Někdo to pít musí, tak proč ne voni. 

K zpracování článku byly použity materiály z věstníku Z říše vědy a práce z roku 1900.