Pořád
jsou nějaké volby. Pořád jsou v řečech nějaká průmyslová odvětví, nebo
moderně řečeno, projekty, které mají dosáhnout toho, že se bude něco vyrábět:
lépe, radostněji, levněji, k domácím zdrojům šetrněji, nebo prostě se to bude vyrábět a basta. A pořád to lid krká, a nebo ne.
Aneb Bismarck a máta peprná
Narazil jsem
na zhruba sto dvacet let starou myšlénku, jak podpořit zemědělce tuzemce, a
utrácet domácí peníze za barákem. Fikaný. Teda, aspoň to ti borci tvrděj. A chcete-li
to pobrat, bylo by fajn nahlížet do těch obrázků. Jestli u toho budete číst, a
až do konce, tak jste zdolali náročnější rozsáhlejší text. To dneska dovedou
tak tři procenta populace. Což je na červenou knihu místní civilizace. Víc
procent fejsbůků má ňákou vejšku, což je zase na palici.
Že to prospěje společnosti, městům,
vesnicím, rodinám, a to znamená, že to dělaj pro děti. I kdyby byly bezvohledný
jak bůčkař fundamentalista. Ona je trošku tady pořád nějaká volební kampaň, tak
doufám, že to uplně nezapadne. Ty zaklínací nedotknutelna ulice. Je to
zajímavé.
Ovšem, tohle je masáž, nařkout významného státníka nadevropského významu
v kontextu historie té doby z etylismu, to je docela příkré. Leč známe
to, když blbec neví co, tak o někom řekne - že chlastá, a je to. A peckoidně.
Hysop,
angelika, kozatec. Někerý modely, co selský hřbeti pěstovali, ani neznám.
Určitě domácí síly by domácí poptávku pokryly, to nepochybuju. Tehdy i dneska.
Trochu
marketingu nasypat do omílačky kravin novinek na mimibazaru, a už to sviští po
strništi. Pro hysop nebude kam plivnout. A slavný bájný Otakárek Hysopový se
vrátí z vytržených listů čučebnic. Jenže, ono to pokračuje dál, co platilo
tenkrát, je účinný i dneska.
Je to dobrá vize. Když nic jiného, je
pozoruhodná. Žádný průměr, žádný střední proud. Byla to doba pionýrů průmyslu.
A vlastně i moderního zemědělství. Zvyšovala se produktivita, čili vejvar, a ne
mzdy.
Na ty si musíme napřed vydělat, jak vod šedý zóny salónních pravičáků devadesátek
víme. Jinak tu budoucnost dětem prožereme. Ať si máknou taky, že jo, když sou
tak chytrý. Děti se tehdy staraly o rodiče. Jo, dneska to jsou starý a
opotřebovaný teroristi nadějný budoucnosti. Kategorie brzobezďák.
Více sezónní
provoz destilérek. Skvělé. Ve filmu Neuvěřitelná
dobrodružství vojína Čonkina se říká, že jde jen o poměr. Cukr, hovna.
A co chuť? Pro to se nechlastá, chlastá
se proto, aby se na vás zapomnělo. Jinej důvod nejni.
Bez dotací by to určitě nešlo. Někdy jde
jenom o ně. Projekty, podnikatelský, na sucho, na mokro, na parlamentní hlasy, na
nepěstování řepky, jako v hlavě dvacet dva. Raději zpátky k borůvkovému
vínu.
Docela bych to zase ochutnal. Teda, kocovina
je z toho čůča prvoligová, až do asociálna. Funguje to. A rád bych viděl i
ty lidi, co označujeme u nás za politiky, jak si připíjejí tím ciderem. Ten
taky není totiž doopravdy špatný. Někdo to pít musí, tak proč ne voni.
K zpracování
článku byly použity materiály z věstníku Z říše vědy a práce
z roku 1900.
Žádné komentáře:
Okomentovat