Prohledat tento blog

pondělí 12. října 2020

Volební loterie a hazard volby práva prvního

  Jaká jiná než politická diskuse na půdě obou parlamentních komor nabízí dostatek inspirace pro nalezení různých úhlů pohledu na otázku sázek, výherních automatů, loterií, her o peníze, nebo zkráceně řečeno, hazardu. Uvnitř poslaneckých diskusí a senátorských projevů by bylo možné nesporně dohledat i drobnohledné pohledy na problém hazardu. A také, když se jím zabývají v čí prospěch[1] tak činí. 

Tedy které dobro je spotřebovaným časem různých osob hledáno, jakého dobra má být omezením hazardu dosaženo.Vítězství ve volbách? Osobní uspokojení z moci, čin jen pro peníze či činy bez ohledu na ně? Nebo dokonce prostě jen tak a podle svědomí? Jakože dobrej nápad?

 

 
 
   Předpokládejme, že z archeologických zdrojů víme o moderní civilizaci, řekneme od industriálních dob v části pravěk. Prvním poznatkem tohoto zkoumání, na základě archeologických nálezů tedy je, že artefakty spojené s hraním nějakých her, zejména různě tvarované drobné předměty, v podstatě kostky[2], známe z pomezí mladší a pozdní doby kamenné. To znamená zhruba 5000 let[3]. Nemůžeme ale definitivně tvrdit, že by se něco jako kostky nehrálo ještě dříve, jen k tomu nemáme žádný vhodný nález, který by to potvrdil. Taktéž nevíme, odkdy zda a jak se lidé v pravěku vsázeli, že něco nastane, nebo ne, že něco je nebo bylo tak a ne jinak nebo naopak. K tomu by byly potřeba rozsáhlejší písemné prameny, a ty jsou k dispozici až později.

Nesporně se ale hrálo už před říší Římskou, v Egyptě, kde je četnost nálezů už větší, a čím blíže k době římské, tím více herních nálezů jsme schopni doložit, a to i z našeho území.[4]

Z doby římské pochází též hojně citovaný Césarův výrok Elea iacta est [5] a následně prý císař Claudius napsal o hře v kostky knihu a za císaře Commoda vzniklo v Římě první kasino. Později došlo ale na významnou restrikci. Hazard se stal rozšířený a populární mezi občany i otroky, že musel být úředně zakázán. 

Zdá se tedy, že hazard je společenský problém od počátku moderních dějin. Ještě blíže k současnosti, ve středověku, lze dohledat celou řadu pramenů, které se hazardu na úrovni povolení, zákazu, omezení, zdanění a vůbec práva věnují. Jestliže zkoumáme hazard jako fenomén, můžeme to udělat. Hazard tedy fenoménem je.[6]


Etika uzákonění hazardu

  Zmiňme, že naše právní systémy volně navazují na pojetí takzvaného Římského práva[7], a do značné míry navazují na právo, které platilo na území Rakouska-Uherska až do jeho konce po první světové válce. 

To platilo i následně v období 1. republiky, což lze doložit výběrově třeba na trestním právu[8]. Do první republiky tak přešla i lotynka, čili číselná loterie, která je populární dodnes.

Máme-li tedy rozhodnout, zda je etickým východiskem pro pokusy mít legální systém regulace hazardu, právo zaměřené na hazard, tak podle všeho a podle principu předpokládatelného rozhodnutí je eticky správné hazard regulovat. 

Sklon člověka jako osoby se sázet je odvěký, a sklon společnosti čelit gamblerství[9]přišel hned vzápětí. Bez dalšího detailního dokládání lze tvrdit, že lidská zhouba, která gamblerství provází, nenechávala chladným téměř žádného panovníka. 

Zda a jak se stavět k povinnosti nebo benevolenci regulace hazardu? Mohlo by vyplynout, že politika usiluje v rámci svého etického rozměru o spravedlnost, tedy dobro těch druhých?. Je-li záměrem regulace hazardu zvýšit možné dobro těch druhých omezením zla, gamblerství, tak je regulace eticky správná.

Politiku státu uskutečňují občané prostřednictvím politiků. Politici zhusta sledují spíše než co jiného cíl spravedlnosti a rovnosti v podnikání, a to i co se hazardu týče.

Nezdá se, že jejich rozhodování je vedeno nějakým spravedlivým etickým východiskem, ale spíše eticky voleným prostředkem k dosažení cíle[10]. Předpokladem je, tedy držitelé licencí nebo koncesí nebo oprávnění provozovat hazard budou jednat v souladu se záměrem, tedy provozovat hazard tak, aby nedocházelo k destrukci osobnosti jednotlivce[11]Pozoruhodné, jako v komedii o hasičích, kde vyzývají lid, že jako zhasnou, a všechno bude zas dobrý. I sežraná tlačenka se vrátí na stůl. Budiž světlo, ale napřed tak ňák tma. Mimochodem, k jednoduchým řešením se tíhne, když neni jinej nápad, co by stál za slovo. 

Pích by nám v diskusi jasný odkaz v Bibli, který by se nějak vypořádával s hazardem, se sázkami. Leč, přímo a jednoznačně popisný odkaz není k dispozici[12]. Kdyby takový byl, asi je vymalováno.

 

   Daň za hazard versus daň z hazardu

Je-li v podstatě rozhodnuto, a platí a zřejmě i platit bude, že z hazardu poplynou do státní pokladny a také do obecních pokladen daně a poplatky. Jaké je etické východisko, podle kterého se bude posuzovat kde peníze vybrané na daních a poplatcích z hazardu skončí? Jak nejlépe použít legalizované výnosy z hazardu? Zdá se, že by neměly končit někde v kapitolách všeobecné pokladní správy, ale etické by bylo, a by byly prostředkem k jednání, které bude napravovat důsledky lidských chyb. Poslouží spíše veřejně prospěšným účelům než jako náplň rozpočtu určeného na jiné funkce státu, třeba na obranu. Nebo budou rovnou převáděny na speciální lékařskou péči, než aby plnil rozpočty zdravotních pojišťoven obecně. Výnosy z loterií sloužily na našem území k lecčemu, pro podporu válečných veteránů za Rakouska Uherska, a dokonce financovaly i výstavbu Národního divadla[13]. V tomto historickém kontextu se zdá, že místní obyvatelstvo nevidí s využitím výnosů z loterií na leccos žádný etický problém. 

  V nedávné minulosti byly prostředky z číselných loterií používány z části na přímou podporu sportu. Byl to takzvaný stroj na peníze, který už není[14].  V době, kdy bylo tohle pravidlo – peníze z hazardu do sportu – nastaveno, nebyly k dispozici až na výjimky kasina, herní automaty, internet, a sázkové terminály. V odůvodnění návrhu zákona k hazardu vyplývá, že to bude mít vedle celé řady restrikcí na provozovatele dopad i na příjmy obcí a státu, příjmy se sníží. Obce podle důvodové zprávy výpadek příjmů odsouhlasily, což je z pohledu etických východisek pozoruhodné rozhodnutí[15].

Otázkou je, zda je provozování kasin a heren a hazardních her bohulibou činností nebo nutným zlem.  Zda se jedná o úctyhodnou profesi, nebo eticky kontroverzní činnost, která by neměla požívat velkých privilegií a prestiže. 

Pokud vezmeme v úvahu, jak se na to dívá společnost, a použijeme jako měřítko že jeden z významných provozovatelů sázkové kanceláře se stal opakovaně senátorem[16] (nyní už minulým), tak společnost provozování hazardu jako problémové povolání nevnímá. 

Na druhou stranu, obce kývly na výpadek daní, který nastane po odejmutí jejich povinnosti vydávat povolení na hrací automaty Vypadá to, že s ožehavou etikou provozování heren a kasin chtějí mít společného co nejméně. Jako etické východisko se nabízí zkoumání příjmů z daní a poplatků z hazardu a loterií v duchu v úvodu zmíněného principu Cui bono? A vsaďte se, že tohle nebudou chtít slyšet.

 

  Konec sázek, nebo sázka na konec

Ano či ne, ve vztahu společnosti k hazardu, jak v dané věcí se má, může, by měla společnost rozhodnout. Vždyť přímo na půdě parlamentu se nedávno o něco nepodstatného vsadili dva významní politici, zkušení ex ministři financí. A posléze jeden po druhém vymáhal splacení údajného čestného dluhu[17].  O případném zdanění údajné výhry nepadlo z úst obou minulých ministrů financí přitom ani slovo. Tady by se etická inspirace nechala najít snáze, v starém právním předpise vydaném respektovaným králem. Ten říká, že když někdo příliš vehementně vymáhá dluh z hazardu po druhém, nemá to dělat, a bude-li u toho přistižen, bude potrestán, a navíc stejnou částku jako vymáhal, zaplatí do královské kasy jako pokutu[18]. Etických východisek spojených s hazardem je v historii celá řada a s překvapením musí uznat, že zákon celou řadu etických principů a inspirací minulostí jako technický předpis velmi podstatně naplňuje. Ale přesto, je to stále hazard, fenomén, který si zaslouží velkou ostražitost. Nakládají s ním zákonodárci, kteří se ve volbách o tuto moc ucházejí. A ti si zaslouží ostražitost vrchovatě.

 




[1] Internetový zdroj Wikipedie: https://cs.wikipedia.org/wiki/Cui_bono

 vyhledáno 11.12.2015. 

[2] Internetový zdroj Wikipedie: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hrac%C3%AD_kostka

vyhledáno 11.12.2015.

[3] Internetový zdroj Wikipedie: https://cs.wikipedia.org/wiki/Doba_kamenn%C3%A1

vyhledáno 11.12.2015.

[4] Internetový zdroj: https://is.muni.cz/th/399494/ff_b/Melichar_teoreticka_cast.pdf vyhledáno dne 11.12.2015. Informační systém Masarykovy univerzity Brno, Kostěná a parohová industrie v době laténské na Moravě, David Melichar, s. 26.

[5] Internetový zdroj Wikipedie: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostky_jsou_vr%C5%BEeny vyhledáno dne 11.12.2015.

[6] Internetový zdroj Wikipedie:  https://cs.wikipedia.org/wiki/Fenom%C3%A9n

 vyhledáno dne 11.12.2015.

[7]Internetový zdroj Wikipedie:

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmsk%C3%A9_pr%C3%A1vo

 vyhledáno dne 11.12.2015.

[8] Internetový zdroj Informační systém Západočeské univerzity v Plzni:  https://otik.uk.zcu.cz/bitstream/handle/11025/14371/DP_Sandra%20Bartosova.pdf?sequence=1  vyhledáno dne 11.12.2015. Změny v trestním právu v období první ČSR, Sandra Bartošová, s. 30.

[9] Internetový zdroj informační systém Karlovy univerzity:

https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/133353/  vyhledáno dne 11.12.2015

[10]   SUTOR,  B.: Politická etika, Praha 1996, s. 99.

[11] SUTOR, B.: Politická etika, Praha 1996, s. 98. Interpretace sil v člověku podle Tomáše Akvinského.

[12] V Bibli jsou ale odkazy na nadměrnou orientaci na peníze, což by se nechalo volně připojit k pokusu získat peníze pomocí sázky. Tim 6,10: Kořenem všeho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení, Ž 13,5: Nedejte se vést láskou k penězům; buďte spokojeni s tím, co máte. Vždyť Bůh řekl: Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.

[16] Profil senátora, který podniká v oblasti hazardu:  https://cs.wikipedia.org/wiki/Ivo_Valenta   vyhledáno dne 11.12.2015.

[18] Viz odkaz 13 pod čarou, zde na straně 14.Proto tímto nařizujícím ustanovením zakazujeme a zapovídáme, aby se žádná osoba, v kterémkoli kraji nebo místě našeho království svedena jakoukoli příležitostí nebo příčinou, neodvažovala hráti kostkami nebo v kostky nebo jiným prostředkem nebo nástrojem kteréhokoli druhu hry, nebo se baviti tím způsobem nebo rázem, kterým se majetek nebo jmění a částky peněz hráčů cestou založení, sjednaného dluhu, někdy i přísahou potvrzeného, prohrávají v řečené hře.“ „Tomu, kdo vyhrál, kdyby se opovážil jen žádati nebo upomínati, jak je svrchu uvedeno, hrozí trest, že musí v prospěch naší komory zaplatiti právě tolik peněz, o jakou sumu se odvážil upomínati nebo napadati toho, kdo prohrál; a ten, kdo prohrál, kdyby se odvážil zaplatiti, musí odvésti v prospěch naší komory tutéž sumu peněz anebo peněžitou hodnotu věc již zaplacených. Neboť musíme potrestati přiměřeným trestem také toho, kdo odmítl milostivé léky královské lásky, nabídnuté jeho chorobě, a proto si nezasloužil je dostati.“  Karel IV. v dokumentu Majestas Carolina z roku 1355.

Žádné komentáře:

Okomentovat